Březen 2012

I can't make you love me

26. března 2012 v 21:29 | K. |  music.
Možná bych mohla vysvětlit nadpis.. Asi před dvěma týdny se mi začal líbit Bon Iver a v pátek jsem objevila úžasného umělce jménem James Blake, jakože, já ho znala už dřív, ale nezajímala jsem se o jeho tvorbu. A teď jsem si od těchto dvou extrémně oblíbila dvě skladby. I can't make you love me a Limit to your love. Jsou úžasné a taky jsem ráda za to, že už je v mé pomyslné hudební knihovničce konečně něco jiného, než pro mě už docela ohraný indie rock.
Bon Iver je americký indie folkař, jehož písně jsou většinou zpívané falsetem. A taky vyhrál Grammy Award.
A James Blake je dvaceti-tří letý angličan. Nevím jak popsat styl jeho tvorby, na Last.fm je napsané, že dělá dubstep, ale to si jako dubstep moc nepředstavuji, dubstep je třeba mnohem víc Srillex než James. Ale prostě bych to popsala jako electronic.

S pozdravem, K.

Je danse avec masque.

14. března 2012 v 20:22 | K. |  hey!
Nemůžu uvěřit, že mám nadpis v jazyce, který nesnáším, ale ono to zní francouzsky tak dobře.
Na vysvětlenou k nadpisu.. V úterý jsme byli na postupové přehlídce tanečního oboru ZUŠ a náš tanec má název "Maska". Ten tanec je docela dobrý a možná se mi i líbí. Až na vlasy a kostýmy a nalíčení. Neboť vlasy máme mít natřpytkované a zlakované a nevím co ještě, nalíčení jsme nejvíc šíleně a v kostýmu vypadám jak pelikán.
No, to je ale asi jedno.. kromě toho, že jsme ještě psali čtvrtletku z matiky se asi už nic jiného nestalo.. Takže se měj, jedinný návštěvníku tohoto blogu (já).
K.

How do you like my earrings?

6. března 2012 v 21:01 | K. |  hey!
Proč nezačínat článek nadpisem, který vůbec nic nevystihuje? Proč ne..
Od té doby co jsem tu nebyla se stalo strašně moc věcí, které změnily můj život, ale vypisovat to tu nebudu. Hlavní je, že jsem stále zde a píšu si s imaginárním návštěvníkem tohoto blogu.
O jarních prázdninách jsem byla u babičky a když jsem prováděla namátkovou kontrolu skříně umístěné v obýváku, našla jsem zde skvělý černý třicet let starý svetřík, pak taky černou koženou kabelku, která vypadá skoro jak nová a ještě žluto bílou košili s malinkatým kostičkovaným vzorem. Možná si umíte představit, jak jsem byla šťasná, když jsem ty věci objevila.
Taky jsem si stáhla (za to se trochu stydím) nové album Charlie Straight - Someone with a slow heartbeat a jsem z něj úplně nadšená. (Odsud také pochází nadpis článku.) Ty písničky jsou úpně jiné od těch na prvním albu (Shes a good swimmer). Jsou takové živější, ale zároveň jaksi (hmm) procítěnější. Ale akorát mě zaskočilo, že spojili písničky Dear Jack a Stacey v jednu píseň a je to takové zvláštní, ale musím přiznat, že se mi docela líbí. "What's the time now in Tokyo?"
Tento víkend (3.března - 4.března) jsem byla v Jeseníkách na Pradědu, Švýcárně a tam různě po okolí. Bylo to super.
S pozdravem, K.